Proč neplatíme přímo naším časem?

V 99% měníme náš čas za tzv. fiat měnu – za peníze. Strávíte-li v průměru v práci 8 hodin denně, pět dní v týdnu a čtyři týdny v měsíci, přijde vám na konci měsíce na účet výplata, za kterou si pořídíte různé zboží a služby. A to se opakuje měsíc za měsícem a rok za rokem. Mám takovou otázku: proč neplatíme naším časem? Proč k tomu ještě potřebujeme nějaké peníze?

Dostali jsme se s vnímáním hodnoty času ještě dál. Pokud má někdo více zkušeností, má jeho profesní čas větší hodnotu v penězích, než někdo na stejné ale juniorní pozici. Takové ohodnocení nicméně nic neříká o kvalitě času daného odborníka. 

Systémem moderního bankovního světa jsme si vytvořili i institut zadlužení naším časem. Takové moderní nevolnictví. Banka nám dá peníze ve formě hypotéky nebo úvěru a my se zavážeme, že budeme např. po dobu následujících třiceti let platit určitý obnos. Peníze, které vyděláme reprezentují náš čas, který je nepřímým dluhem vůči bance. 

Jak mi banka poskytuje adekvátní hodnotu času, který musím vynaložit na to, abych pravidelně splácel hypotéku? Vůbec nijak. Prostě jen existuje. Hm. Já jsem souhlasil se závazkem dluhu vůči bance. Problém je ten, že banka rozhodně nestráví tolik času, aby vytvořila protihodnotu mých splátek. Banka jen ty “peníze” vytiskne a připíše mi je na můj dluh. Tady je úplná absence reciprocity. 

Čas nejsou fiat peníze. Čas je čas. Čas jednoho člověka je stejný čas, který má také druhý člověk a nebo organizace a naopak. Každý má 24 hodin ve své časové peněžence, ani více a ani méně. 

Co když se se sousedem domluvíte, že on Vám bude dávat vajíčka a vy jemu zeleninu? K tomu přeci peníze nepotřebujete, že? 

To přesně je koncept časové banky tzv. “timebankingu”, takového velkoobchodu s časem. 

Víte, co je nejhorším trestem pro člověka? Když ho zavřou do vězení a on ztratí čas na svobodě. Takový čas se již nedá vrátit. Příklad toho, jak moc si ve společnosti ceníme času. 

Víte, jak nejlépe může člověk investovat čas? Nezištně pomoci druhému. Stanete-li se dobrovolníkem na nějakém projektu a neočekáváte za investovaný čas nic, možná dobrý pocit, že jste udělali něco dobrého pro toho druhého. 

Podstata timebankingu je založena na jednoduché principu: měnit služby rovnou za náš čas. 

Jednoduchý příklad: Poskytnete-li jednu hodinu výuky angličtiny (služby) druhému člověku, získáme v časové bance jednorázový kredit jedné hodiny. Kredit můžeme následně použít k přijímání služeb, které my sami potřebujeme nebo nebo jej můžete darovat ostatním. 

Swap funguje téměř na podobném principu. Vyměním si se soudem vejce za zeleninu. Firma mi udělá webové stránky a já jí na oplátku vytvořím marketingovou kampaň. 

Je tu jedna překážka, která ne každému musí vyhovovat. Ne každý se chce učit anglicky a ne každý chce na oplátku marmeládu od babičky nebo webové stránky. 

Perfektním řešením je právě timebanking. 

Platební jednotkou pro všechny typy služeb a zboží poskytnuté v časové bance je jedna hodina stráveného času (v USA – “Time-Dollar” a nebo “TimeCoin”) , v Japonsku “DanDan” (“Děkuji vám moc”). 

Čas pro všechny účastníky se odhaduje stejně, bez ohledu na obsah práce, na vzdělání, na dovednosti nebo na senioritu dovedností a schopností. 

Jedna hodina = jeden kredit 

Hodina služby je vždy jednorázový kredit bez ohledu na povahu poskytované služby, jeden kredit nemá tedy jinou tržní hodnotu. 

Timebanking může fungovat i ve velkém. Tzv. “Produkční časová banka” se specializuje na operace s výrobní dobou zaměstnanců mezi organizacemi. Poskytuje organizaci flexibilní pracovní rozpisy bezplatné vzájemné výpomoci zaměstnanců jednotlivých organizací. Organizace si tedy vyměňují bezplatně vzájemné služby mezi sebou. 

Je důležité si uvědomit, že timebanking rozhodně nenahrazuje klasické peníze, jen dává alternativu jak nakládat efektivně s časem člověka s přidanou hodnotou člověka. 

A kde se tento koncept vzal? Asi ani nepřekvapí, že timebanking vychází z myšlenek různých socialistických myslitelů 19. století, včetně Pierra-Josepha Proudhona a nebo Karla Marxe, kteří prosazovali různé verze měnových systémů založených na pracovní době. 

Z moderního bankovnictví dnešní doby se timebanking inspiroval namísto vydávání papírových bankovek využitím elektronické evidence kreditů a debetů pro registrované členy dané časové banky.

V prostředí timebankingu lidé dostávají „časový kredit“ za odvedenou práci, když poskytují službu jinému členovi časové banky. Členy mohou být jednotlivci, skupiny ale I celé organizace. Členovi, který službu přijímá, se odečte stejná částka z jeho časového konta v dané časové bance. Každá hodina času je obecně oceňována stejně, bez ohledu na poskytovanou službu. Teoreticky lze jakýkoli typ služby vyměnit za jiný. Obchodované služby se však často točí kolem jednoduchých úkolů s nízkou tržní hodnotou, jako je péče o seniory, sociální práce a opravy domů. Nemusí tomu tak ale být. 

Timebanking se tedy snaží se propojovat lidi prostřednictvím profesních, sociálních a osobních vztahů, které vytváříme dáváním a přijímáním. Funguje tímto způsobem jako doplněk světa ovládaného penězi. 

Timebanking je navržen tak, aby zlepšoval naši individuální a komunitní pohodu, a probíhá prostřednictvím výměny v rámci budované komunity mezi členy, kteří si navzájem poskytují a přijímají služby, nebo prostřednictvím skupinových a komunitních aktivit a projektů. 

Po celém světě funguje bezpočet časových bank, které čítají pár lidí až po desítky tisíc. Většina (ale ne všechny) časové banky používají nějaký systém, aby viděli, co nabízejí ostatní členové, a sledovali svou vlastní aktivitu. 

Edgar Cahn ve své knize No More Throw-Away People uvedl čtyři hodnoty, které stojí v srdci úspěšného timebankingu a obstály ve zkoušce časem. Později přidal I pátou hodnotu.

Hlavní rozdíl mezi bartrovým systémem a timebankingem spočívá v tom, že bartr zdůrazňuje ekonomickou výměnu, zatímco timebanking zdůrazňují sociální výměnu. Bartrová měna může odrážet národní cenové ohodnocení nebo může být sjednána na místě. 

Časové banky jsou založeny na předpokladu, že práce všech má stejnou hodnotu, takže bez ohledu na typ práce, je jedna hodina odvedené práce onou jednotnou sociální měnou.

A co si o timebankingu myslíte vy?