Když se dnes řekne slovo "korporace", představí si člověk asi nejspíše nějakou budovu s velkým logem, mnoha produkty a lidmi v kravatách přecházejících hekticky z jedné místnosti do druhé. Neživým korporacím jsme dokonce dali i práva a povinnosti, jako má samotný člověk. Dnes má korporace s lidmi velmi málo společného, než tomu bylo původně. Jaký je tedy původní význam slova "korporace"?
Původní význam slova korporace je z latinského slova corpus, což znamená "tělo" nebo "skupina lidí". Již římské právo 6. století znalo řadu právnických osob pod názvy jako "Universitas", "Corpus" nebo "Collegium", vyžadující posvěcení samotným Římem.
Původ najdeme ne jen ve starověkém Římě, ale i ve starověké Indii (Mauryjská říše).
Takováto zřízení skupiny lidí měla běžně právo vlastnit majetek a uzavírat smlouvy, přijímat dary a dědictví, žalovat a být žalovány a obecně činit právní úkony prostřednictvím svých zástupců. Soukromým sdružením byly ve starém Římě císařem uděleny i určené výsady a svobody.
Koncept korporace byl oživen opět ve středověku v 11.–13. století za císaře Justiniána. V tomto ohledu byli zvláště důležití italští právníci Bartolus de Saxoferrato a Baldus de Ubaldis, který spojil korporaci s metaforou politického těla pro popis státu.
Důvody těchto prvotních spojení byl prostý:
- Takovéto sofistikované "skupiny lidí" byly reprezentovatelné. Navenek je mohl zastupovat i jediný člověk. Dobrým příkladem je středověká církev. Ve středověké Evropě se církve převtělily v korporace. Setkáme se i s cechy a s livrejskými společnostmi, stejně jako s místními vládami (např. City of London Corporation).Tato seskupení se stala komplexními subjekty, které podnikaly a byly předmětem zákonných práv ovlivňující životy lidí a i celých států.
- Začlenění takovéhoto seskupení s právy do každodenního života lidí umožnilo i to, že bylo schopné přežít jeden lidský život, kteréhokoli konkrétního člena, stalo se nezávislé na životě jediné generace. Korporace se tímto aktem stala takřka nesmrtelnou s možností existovat takřka navěky. (Údajně nejstarší obchodní společnost na světě je těžařská komunita Stora Kopparberg ve švédském Falunu, která oficiálně získala v roce 1347 listinu od krále Magnuse III. Erikssona. Nicméně důl operuje již od 9. století.)
Původní význam tohoto sdružování tedy znamenal ve středověku zejména možnost toho, že si obchodníci mohli vytvořit partnerství pro společné obchodování prostřednictvím obecných zákonů. Kdykoli lidé jednali společně za účelem zisku, zákon měl za to, že vzniklo partnerství.
Na konci 18. století a vzestupu klasického liberalismu v důsledku revoluce v ekonomii vedené Adamem Smithem a dalšími ekonomy se korporace změnily z entit přidružených k vládě nebo cechu na veřejné a soukromé ekonomické subjekty bez vládních směrů. Tímto se institut korporace osvobodil a začal být pouze regulován zákony a státem.
Do konce 19. století však stále neexistovala žádná omezená odpovědnost korporace. Členové společnosti mohli stále nést plnou odpovědnost za neomezené ztráty společnosti. To se také změnilo. Byl to zákon o omezené odpovědnosti z roku 1855, přijatý na příkaz tehdejšího viceprezidenta obchodní rady Roberta Lowea. Tento zákon umožnil investorům omezit svou odpovědnost v případě neúspěchu podnikání na částku, kterou do společnosti investovali – akcionáři stále ručili přímo věřitelům, ale pouze za nesplacenou část svých akcií.
Paradox korporace tak jak ji známe
Přestože korporace nejsou individuálními lidskými bytostmi, jsou právnickými osobami a mají mnoho stejných práv a povinností jako fyzické osoby. Korporace mohou uplatňovat lidská práva vůči skutečným jednotlivcům a státu a samy mohou být odpovědné za porušování lidských práv. Korporace mohou být dokonce odsouzeny za trestné činy, jako je podvod a zabití.
Nicméně, korporace nejsou považovány za živé bytosti způsobem, jakým jsou lidé. Každá korporace (právnická osoba) má psychopatickou osobnost, protože je po ní požadováno, aby povýšila své vlastní zájmy nad zájmy ostatních, i když to způsobí velká rizika a vážné škody veřejnosti nebo na jiné třetí straně.
Jedinou vizí korporace je zisk (mít zítra větší zisk než včera) a vlastní zájem. Korporace na jedné straně bez živých lidí nemůže existovat, na druhé straně není ani na jediném životě člověka závislá. Na jedné straně korporace ručí pouze do výše, kterou se zavázala společnosti (lidem) a na druhé straně často viktimizuje nad vlastní míru ručení i vlastní zaměstnance, své zákazníky, širokou veřejnost a/nebo přírodní zdroje.
Kam se nám vytratil původní smysl toho, že se lidé semkli, aby byli partneři v obchodě?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Ti za Tvůj názor k tomuto článku v komentáři!