Bůh je jen virus.

Na začátek říkám, že nevyzvám žádnou konrétní víru a a ni nejsem součástí žádné církve. Nejspíše mám asi nejblíže k unitářství.

Naše vědomí se brzy unaví, když chceme dát smysl všemu – od jednoduchých věcí až po ty hluboké a vše zahrnující. Naše pojetí Boha je nejvyšším pojmem v naší mysli a zahrnuje všechny pojmy, které jsou tomuto konceptu podřízené. 

Hloubka a šířka naší víry podporuje závěr, že Bůh skutečně existuje; Všříme, že je skutečný. 

Naše víra v Boha představuje něco skutečného, stejně jako vizuální vědomí představuje realitu, kterou je svět kolem nás. 

Jenže...

Lidská představa Boha napříč kulturami a historií jako všemoudré, všezahrnující entity (dobré i zlé), která plánuje vše a je zodpověndá za vše okolo nás ale je mimo lidské chápání, je dle mého pouze sebecentrický a omezený koncept. Vždy je založen na subjektivním ztotožnění se s kolektivním utvrzení se na této představě: "Věří všichni okolo, tak proč by to nebyla pravda a proč bych tomu neměl/a věřit já?"

Zpochybňuji tvrzení, že naše pojetí Boha představuje něco skutečného, a že to můžeme otestovat stejnou metodou, jakou používají vědci.

Pokřivujeme si vlastní realitu kolektivním konceptem definice "našeho" Boha.

Naši předci viděli vesmír jako lagunu, na hřbetě želvy, kterou nesou sloni.... Víte, kam mířím.

Dnes jsme na tom úplně stejně, možná o kousíček blíže realite skutečné.

Naše subjektivní sebecentrické vnímání a vědomí nás ale definitivně omezuje právě v chápání a vnímání širších celistvých soouvistí a konceptů všeho okolo. Nikdy nebudeme plně schopni vnímat uceleně kompletní celek v daném čase a prostoru. K chápání a vnímání konceptů celků se vždy dopracujeme pouze přes jehou jednotlivé části a přes vnímání ostatních jednotlivců tvořících lidský kolektiv. A to je limitující.

Ano, díky tomu přežíváme, to nevyvracím.

Zpátky ke konceptu, že Bůh je jen virus.

Co když je Bůh pouhý počítačová virus? 

Tento koncept: "Bůh je virus" naleznete i v tetralogii matrixu. Tento koncept digitálního vesmíru a Boha jako viru je konceptem, který pochází z oblasti digitální fyziky a je založen na předpokladu, že vesmír je ve své podstatě čistá matematika. Matrix (svět) je pouze dobře napsaný kód programu rukami tohoto Architekta. Bůh zde nemá žádnou fyzickou podobu, i když má archetypální podobenství „vousatého bílého muže“. 

Digitální vesmír a jeho virus zvaný Bůh

Jeho vesmír je založen na konceptu, že vesmír je ve své podstatě čistá atematika, každou událost, která nastane, lze považovat za druh výpočtů a to by mohlo znamenat, že univerzum je simulace (více si o tomto konceptu přečtete zde v článku Žijeme v simulaci?), ale to není nutné, aby tato myšlenka fungovala.

Takový vesmír by sám o sobě mohl být obří počítač a fyzika by byla jeho software a hmota jeho hardware každý pohyb elektronu by byl výpočtem v obrovském superpočítači. V některých modelech digitálního vesmíru je tedy hmota sama o sobě pouhou instancí čísel. Digitální vesmír je široce přijímaný koncept vesmíru, ve kterém se odehrává celý dej románu, a připravuje půdu pro jeden z nejzajímavějších konceptů vesmíru.

BTW, Nedávno se objevila nová zjištění podporují staré podezření, že základní částice a síly vycházejí z podivných osmidílných čísel zvaných „oktoniony“ (více v článku na quantamagazine.org: The Peculiar Math That Could Underlie the Laws of Nature), což přídává na náš seznam čísel 4. typ. 

Matematikou se doopravdy snažíme pojmenovat vše. Tak proč ne i Boha?

Bůh jako Virus pokřivující realitu

Bůh v románu Echopraxia není věc, ani entita nebo osoba, ani chemická akce, ale detailně vypracovaný druh programu, mistrovský algoritmus, schopný definovat fyzikální zákony projevující se nemožnými událostmi porušující fyzikální zákony. Takové pozitivní i negativní "zázraky přírody". 

Bůh je ale v tomto digitálním vesmíru vlastně virus. 

Pojem Boha jako viru, programu ve vesmíru schopného porušovat fyzikální zákony, jak uzná za vhodné, je ohromující koncept. Vyvolává to ale děsivou otázku:

 "Je to nezbytný program nebo chyba v systému?" 

Odpověď není podatatná. 

Důležitější je další navazující daleko děsivější otázka:

"Pokud připustíte, že Bůh je chyba systému digitálního vesmíru, zdálo by se, že to naznačuje, že vesmír nefunguje správně?"

Naše realita není ta správná realita dokonalého vesmíru bez viru. 

"Jak tedy vypadá správný vesmír bez tohoto viru, který mírně pozměnil základní kód a možná, že základní vesmír níkdy nepodporoval život a možná to nikdy nebylo v základním digitálním vesmíru zamýšleno?"

Možná ... je život jen výplodem tohoto viru, důsledkem poškozeného operačního systému a život samotný je součástí této chyby.  

Hmmm.

Lidstvo má tendenci být velmi entropocentrické. 

Máme tendenci se považovat za střed vesmíru. 

Ale možná, jen připustme tuto premisu, je život, alespoň lidský život, náhoda všech mnoha tisíců let existence univerza. 

Takový pouhý výkyv v kosmickém měřítku. 

Bylo by pošetilé si myslet, že vesmír byl stvořen pro nás.